Písmenkování - Duben

Duben

„Dráčku, jakpak se dneska máš? To je ale krásně, že jo? Konečně jaro!“
„Pottere, pustíš mě ke slovu?“
„No jistě, miláčku, jenom klidně povídej.“
„Fajn, Pottere, chci ti něco říct, ale nelekej se a nedělej scény, jo?“
„Zlatíčko, vždyť mě znáš! Tak co mi chceš říct?“
„Hele, neříká se mi to snadno, ale...“
„Miluješ mě? Ale já tě taky miluju, ty můj mazlíčku!“
„Neskákej mi do řeči, když chceš někam skočit, skoč radši z okna!“
„Už mlčim, takže to, že mě miluješ to není, tak si mě chceš vzít?“
„Ne, Pottere, chci se rozejít!“
„Cože? Ne to né!!! Proč? To mi přece neuděláš, to nesmíš, ne, to né... Řekni něco!“
„No, původně jsem chtěl říct, že to byl apríl, ale teď mi ten rozchod nepřipadá jako až tak špatný nápad.“